Vybrat si tu nejlepší trasu může být při první projížďce oříšek. Cyklistika je také trochu o objevitelství, ale existuje několik zaručených rad, se kterými určitě najdeš tu správnou cestu. Rádi se o ně podělíme.
Prvním aspektem, který vezmeme v potaz, je délka trasy. Pravděpodobně se jako cyklistický začátečník budeš pohybovat rychlostí kolem 20 až 25 km/h ve zvlněném terénu. A věz, že ve většině krajů Česka se kopečkům nevyhneš. Počítej, že bez doplnění energie jídlem ti síly vystačí zhruba na dvě hodiny. To pro začátečníka bohatě stačí.
Pro začátek si naplánuj trasu o délce asi 30 až 50 kilometrů. Pokud tě cyklistika chytí a začneš jezdit pravidelně, po pár měsících se propracuješ k prvnímu „kilu“, tedy stovce kilometrů. Pro mnoho cyklistů je pak mytické „dvoukilo“ (200 km), na které doporučujeme vyrazit až po několika sezonách, ideálně s partou, kde si odpočineš při jízdě v háku.
Pokud vyjedeš do Alp a čekají tě na 50 kilometrech dvě 10kilometrová stoupání, je jasné, že to bude opravdu vrchařská trasa. Ale náročná může být i jízda českou Vysočinou, která schovává nenápadné třeba kilometr dlouhé kopce. Pokud máš trasu v nějakém editoru (o nich si ještě povíme), uvidíš její délku a nastoupené metry.
Za zlatý střed lze považovat převýšení 1000 metrů na 100 kilometrech. Trasa s menším převýšením by měla být víceméně rovinatá. Větší převýšení naopak signalizuje, že tam bude několik kopců.
Trasy v Polabí a na jižní Moravě (mimo našeho výjezdu skrz Kletnici) budou mít na 100 kilometrech převýšení kolem 500 metrů. Většina území Česka je mírně zvlněná, a tak na 100kilometrové vyjížďce nastoupáš 1200–1600 metrů. Horské etapy (jako Klínovec a Ještěd) budou mít na 100 kilometrech převýšení přes 2000 metrů a třeba v alpských průsmycích překročíš i 3000 metrů na 100 kilometrech.
Příklad: Pokud má tvá trasa třeba 40 kilometrů a převýšení 350 metrů, tak přímou úměrou zjistíš, že na „stovce“ bys v takovém profilu nastoupal 875 metrů. Mělo by tak jít o pohodovou trasu.
Plánovat trasu můžeš už při pohledu na samotnou mapu. Uživatelsky nejpřívětivějším nástrojem jsou mapy.cz, které nabízejí i turistické mapy. Navazují na staré dobré tradice české kartografie, která různě důležité silnice značí různými barvami.
Červeně se značí silnice I. třídy. Těm se, pokud možno, vyhni. Mívají sice dobrý povrch, ale většinou po nich jezdí hodně kamionů. Někdy se stane, že jiná možnost nebude. Pak doporučujeme po nich jet z kopce, protože tě auta nebudou míjet takovou rychlostí. Navíc v místech jako Klínovec to tak pekelné není, protože je tam menší doprava než ve městech.
Velkou část trasy ale můžeš plánovat po žlutě značených silnicích II. třídy. Většina z nich má opravený povrch a nebývá na nich tak velký provoz, takže tě auta nebudou míjet v takové rychlosti. V méně osídlených oblastech tě čeká příjemná jízda, v okolí velkoměst dost možná budeš ještě raději hledat boční ulice a cyklostezky.
Většinou nejlepší volbou jsou bíle značené silnice III. třídy. Většinou je na nich malý provoz, protože propojují vesnice. Na druhou stranu má upravený povrch jen část z nich a ten se navíc často střídá. Může se stát, že pár kilometrů pojedeš po novém asfaltu, na který naváže cesta plná děr. Takové silnice doporučujeme předem prověřit. Koukni třeba na funkci Street View na mapách od Googlu a zobraz si několik míst na plánované trase.
Nejlepší cyklistika může být na lesních asfaltkách (v mapách bývají značené slabší bílou čárou). Tady je ale třeba hledat inspiraci u jiných, nebo objevovat. V době sociálních sítí je naštěstí inspirace snadno dostupná.
Cyklostezky ti při tvé jízdě rozhodně mohou pomoci. Pokud ale chceš trénovat, nevyužívej ty, které vedou skrz centra měst, protože je na nich hodně chodců, takže je nebezpečné jezdit rychle. Pro trénink je vždy nejlepší vyjet za město a hledat co nejklidnější, ale kvalitní cesty.
Opět nám budou dobrým přítelem staré dobré mapy.cz, které nabízejí funkci vytvoření trasy. Navíc je v jejich menu i možnost upravit trasu pro silniční nebo horské kolo. Pokud máš nějaký cíl, ke kterému chceš dojet, není nic snadnějšího než si v nich zadat navigaci do vybraného místa a vyrazit, případně si pak naplánovat celý okruh. Mapy.cz umožňují vygenerovat soubor GPX, který můžeš nahrát do cyklistické navigace.
Druhým užitečným nástrojem je sociální síť Strava s možností plánování trasy. Tato funkce je k dispozici jen uživatelům s placeným účtem.
Podklad Stravy sice není tak názorný jako u mapy.cz, ale má v sobě funkci „heatmaps“. Jednotlivé cesty jsou označeny různě tlustými modrými čarami podle toho, jak moc po nich jezdí cyklisté. Díky tomu získáš názorný přehled, které cesty jsou ty nejlepší.
Editor Stravy umožňuje také trasu „naklikat“ po jednotlivých bodech, kterými chceš projet. Další zajímavou funkcí je zvolení nejkratší nebo nejméně kopcovité trasy. Samozřejmostí je přizpůsobení trasy také pro gravel nebo horské kolo.
Strava má ale jeden háček. Pokud by ses podle ní vydal z Klínovce na Pálavu, vybere ty nejfrekventovanější cesty. Ty jsou přece nejlepší, že? Pak se ale připrav, že projedeš centry Prahy a Brna, což je úplně zbytečné. Mapy.cz naopak vyberou trasu mimo města.
Na Stravě navíc můžeš sledovat elitní cyklisty, kteří žijí v tvém okolí, a nechat se inspirovat, kam vyráží na trénink.
Inspirativní materiál nabízí i knihy Srdcem na kole Českem, ve kterých s vámi známé osobnosti ze světa cyklistiky sdílí své oblíbené trasy a
„Domácí“ trasy během pár měsíců poznáš pár měsíců a navigaci nebudeš potřebovat. Na dovolené, nebo při cestách dál, ale oceníš cyklistickou navigaci. Dnešní cyklocomputery mají naštěstí v sobě GPS, a tak neměří jenom tvoji rychlost, výkon a srdeční tep, ale hlavně mají funkci navigace. Jen je třeba být tak pozorný jako v autě. Hlavně na návsích vesnic nemusí být úplně jasné, kterou uličkou se vydat, po pár jízdách si ale na tvoji navigaci zvykneš, ať je od jakéhokoliv výrobce. Navíc ti v kopci třeba pomůže najít motivaci, když ti ukáže, kolik metrů chybí na vrchol. Investice za pár tisíc ti přinese pohodlí, zábavu a další motivaci.
