Z pelotonu: Sport jako ventil pro Terezii a Martina

Rok 2025 byl pro vás dle Instagramu jedna velká zkouška. Stěhování, změna práce, rozjíždění vlastní ordinace. Co jste si z tohoto roku plného změn odnesli? 
Martin: Určitě jsme si z toho odnesli spoustu zkušeností. Bylo to těžké, protože jsme oba studovali a pracovali v Plzni. Pak jsme se v jednu chvíli rozhodli, že se chceme vrátit sem do Děčína, odkud pocházíme. Takže stěhování, změna práce, já jsem zakládal ordinaci a firmu. Odnesl jsem si ale víru v to, že když je člověk hozen do nějaké situace, kterou musí řešit, tak toho zvládne mnohem víc, než by od sebe očekával, kdyby věci přicházeli postupně. Důležitým ventilem je pro mě taky sport a možnost si zacvičit nebo vyjet na kolo po práci.
Terezie: Já jsem si uvědomila, jak moc důležité je mít kolem sebe ty správné lidi. Bez manžela bych to celé nezvládla, protože to bylo někdy psychicky hodně náročné. Náš vztah to určitě upevnilo. Přineslo to i jednu pozitivní věc, jelikož jsem otěhotněla a na jaře očekáváme přírůstek a malého cyklistu do party. 

Je právě tedy cyklistika (nebo sport obecně) to, co vám pomáhá vyčistit si hlavu? 
M: Určitě. Už během studia jsem dělal týmové sporty jako je fotbal, futsal, nebo jsem chodil cvičit. Vždycky mi to pomáhalo se odreagovat. Terka může potvrdit, že když jsem týden bez sportu, tak se se mnou nedá moc vydržet.
T:  Pro mě je sport obrovský ventil, nedokážu si bez něj představit fungování a život. Sportovní aktivita funguje okamžitě, stačí si vzít tenisky, vyběhnout do přírody a je to jako psychoterapie. Což je v této někdy hektické době opravdu potřeba.

Dovolí vám tedy momentální těhotenství stále aktivně sportovat? 
T: Do konce šestého měsíce jsem i 2-3x týdně běhala. V nízké intenzitě, nepouštěla jsem se do intervalů. Teď si dávám tak hodinku denně na trenažéru, opět v nízké intenzitě. Pohyb je pro mě esenciální. 

Když už jsme nakousli tu cyklistiku - kdo z vás začal se silničkou koketovat jako první?
T: Já jsem jezdila od malička na horském kole a byly tam i tendence k tomu zkoušet triatlon. Silniční cyklistiku do našeho vztahu ale přinesl Martin.
M: Až do vysoké školy jsem pořádně neměl ani kolo. Pak jsem se k tomu dostal náhodou. Začínal jsem taky na horském kole jen tak pro zábavu. Postupně jsem si pořídil silničku, gravel a narůstalo to do dnešní podoby, kdy je to součást našeho života.

Trénujete i společně? 
M: Letošek byl díky těhotenství specifický, ale jinak jsme spolu vždy jednou nebo dvakrát týdně vyjeli. Když jedeme s Terkou, tak volím nějaké rovinatější trasy, aby mohla jet za mnou v háku. V případě, že si chci odtrénovat delší a těžší tréninky, tak preferuji vyjet sám nebo s nějakým kamarádem. Jezdíme spolu ale i na cyklistické dovolené a tam si vždycky vyjdeme vstříc a počkáme na sebe na kopci.

A kdo tedy plánuje společné vyjížďky a vymýšlí trasu? 
T: Od plánování tady máme Martina. Kdybych měla plánovat trasy já, tak moc daleko nedojedeme. 
M: Mě to i baví.
T: Vždycky tam ale musí být zastávky na kafíčka a dortíky.

Jste na kole spíše perfekcionisti, nebo jezdíte více na pohodu? Kdo řeší watty a tepy? 
M: Co se týče wattů a tepů, tak to jsem určitě já. Zajímá mě to i z fyziologické stránky a baví mě sledovat zóny a celkově, co se v těle při tom výkonu děje. Založili jsme i vlastní YouTube kanál, kde jsme se tomuto tématu věnovali. V tomto směru jsem tedy perfekcionista já. 
T: Ale co se týče cyklistických outfitů, tak v tom jsem zase perfekcionista určitě já. Musím ladit od brýlí až po tretry. 

Plánujete v budoucnu pokračovat právě v točení videí na YouTube? 
T: Určitě ano. Martin strávil nedávno 10 dní na cyklistickém soustředění, ze kterého vyjde vlog. Já bych chtěla v točení pokračovat po porodu a ukazovat, jaké jsou možnosti sportování s dítětem.
M: Nápady máme, jen zatím nebylo tolik času na zpracování. 

Zmínili jste, že za cyklistikou rádi cestujete. Kam by se dle vašeho názoru měl každý cyklista podívat? 
T: Nejikoničtější jsou za mě Dolomity, ale doporučila bych je cyklistům, kteří se nebojí dlouhých táhlých stoupání, protože je to fyzicky hodně náročné. 
M: Specificky okolí Sella Ronda - to je naše srdcovka. Kromě toho jezdíme rádi do Toskánska. Já bych doporučil ještě španělské Calpe, tam to cyklistikou žije. Potkali jsme tam třeba Mathieu van der Poela a to se počítá. 

Kdybyste měli vypíchnout jeden společný moment na kole, na který rádi vzpomínáte, který by to byl? 
M: Když jsem právě v Dolomitech na Passo Pordoi požádal Terku o ruku. Taková romantika, když jsme tam večer při západu slunce vyjeli. 

A jaké je vaše nejoblíbenější místo na cyklistiku v Česku?
T: Já bych čtenáře pozvala do naší domoviny do Českého Švýcarska, kde jsou nádherné cesty, jak na silničku tak i na gravel a horské kolo.
M: To musíme jako děčínští patrioti vypíchnout. Máme tu opravdu neskutečné tréninkové podmínky - krásná příroda, kopce i roviny, málo provozu, cyklostezky podél Labe. Také navazující regiony, jako jsou Lužické hory nebo Krušné hory, mají co nabídnout.

V minulém roce jste vydali svůj první merch cyklistického oblečení. Odkud pramenil tento nápad?
T: Tahle myšlenka přišla úplně spontánně v Dolomitech. Říkala jsem si, že by bylo fajn vytvořit něco vlastního jako takovou vzpomínku.

Co vás při tvorbě překvapilo a co vás nejvíc bavilo? 
T: Popravdě mě to bavilo asi týden, kdy jsem si vytvořila v hlavě nápad a vizualizaci dresu. Samotná komunikace a tvorba s výrobcem byla však velice zdlouhavá a komplikovaná. V tuhle chvíli tedy nevím, jestli bych do toho šla znovu.

Přesuneme se ještě k vašemu povolání. Jelikož jste oba lékaři, ovlivňuje tato profese to, jak trénujete a přistupujete ke sportu?
M: Obecně mě hodně baví právě ta fyziologie sportu, jak jsem už nakousnul. Sledovat výkonnostní zóny a čísla. Zajímá mě také longevity směr, tedy dlouhověkost. Kombinace vytrvalostního sportu se silovým cvičením se zdá velmi pozitivní, co se týče délky života.
T: Jako lékařka vnímám větší strach sama o sebe a rizika, která jsou spojena s neuvážlivým sportováním. Což se umocnilo ještě více minulý rok, kdy jsem absolvovala půlmaraton v Českých Budějovicích. Dostala jsem se do syndromu přehřátí a skončila jsem v nemocnici, přestože vím o tomto tématu hodně. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak mnohdy chodíme za hranu. Adrenalin nás občas pouští mimo naše možnosti, a proto bychom na sebe měli být opatrní.

Co byste poradili v rámci tréninku hobby sportovcům? Respektive, jaké jsou nejčastější chyby, co u amatérů pozorujete?
M: Já bych hlavně doporučil, aby lidé dělali ten sport tak, aby je bavil. V poslední době se celkem tlačí na výkon a zapomíná se, že pro nás hobíky by to měla být primárně zábava. Někdo si tréninky od trenéra užívá, ale jiní si zase daleko více užijí pohodové vyjížďky s kávičkou. Každý by si měl ten sport přizpůsobit tak, aby pro něj byl spíše ventilem než dalším stresovým faktorem.
T: Já si všímám porovnávání s ostatními sportovci na sociálních sítích. Mnohdy máme tendenci srovnávat čísla na Stravě s lidmi, kteří mají úplně jiné podmínky ke sportu, než máme my. Profesionální sportovec má na sport i regeneraci daleko více času, jelikož je to jeho práce. Někdy si tohle neuvědomujeme a máme sklony k přetrénování se.  

Jaké sportovní plány máte na tento rok? 
T: Mé plány jsou jasné. Po porodu bych se chtěla vrátit k aktivnímu sportování. Mým cílem je zaběhnout na podzim půlmaraton. Uvidím, jak mi to rodinné možnosti dovolí. Určitě bych se chtěla také vrátit do pelotonu a závodit. Doufám, že poporodní hormony udělají své a bude se mi ve sportu dále dařit.
M: Mojí největší výzvou je dále skloubit sport s rodinou. Teď to bude s dítětem asi ještě o level těžší. Mám i závodní ambice. Všechno však půjde stranou, pokud bude potřeba být více doma.

Manželé Matuškovi přivítali v dubnu na světě malou holčičku.