Zima – období od listopadu do začátku března, kdy do práce a z práce chodíme za tmy a kdy velká část z nás většinou nechá kolo v garáži a mentálně si od něj odpočine.
Takový odpočinek ale rozhodně nemusí být nucený. V Česku, pokud zrovna nepanuje sněhová kalamita, se na kole v zimě jezdí docela dobře. Je ale potřeba se na to připravit.
Začněme u volby vhodného oblečení. Asi každý zná léty prověřené cibulové schéma oblékání, kdy na sebe navlékáme teplejší a teplejší vrstvy oblečení. Tohle pořád funguje.
V první řadě se ale zaměř na čtyři oblasti, které v zimě na kole nejvíce trpí. Jsou to chodidla, ruce, hlava a možná trochu překvapivě rozkrok.
Chodidla ochráníme ideálně nepromokavými návleky na tretry, pro jízdu v mrazu je pak lepší použít přímo zimní tretry, které se podobají botám na běžky. Na ruce patří teplé prstové rukavice, které ale uchovají možnost řadit a mít cit na brzdění. Proto je vhodné zvolit nějaké speciální na kolo než třeba běžkařské, kterým se mohou na řídítkách snadno rozpárat švy. Pod přilbu pak patří bezpochyby čelenka nebo rovnou čepice ze sportovního materiálu.
Jak si ale poradit s podchlazeným rozkrokem? Spousta začátečníků dělá chybu v tom, že na zimu neinvestuje do speciálních zimních cyklistických kalhot („čapáků“) a vyjede jen v letních kraťasech, které doplní návleky na nohy. Tato kombinace dobře slouží zhruba do 10 °C, jakmile je ale chladněji, přichází problém. Oblast kolem močového ústrojí se začne prochlazovat, načež cévy reagují stažením a také močení se může stát bolestivé. Na kole na rozdíl od běhu trávíš hodiny v nižší intenzitě než třeba při běhání.
Krom „čapáků“, návleků na tretry, rukavic a pokrývky hlavy, nesmíme zapomenout i na svršky. Dlouhých cyklistických bund a dresů je na výběr už opravdu hodně. U jednotlivých kusů zkoumej, pro jaké teploty jsou určené. Základem budiž dlouhé termo triko a následně dvě až tři vrstvy dle teploty a rizika deště. Při pošmurnu je lepší vyjet ve slabé Gore-Texové bundě, která nepromokne, ale zvládne i odvádět pot. Určitě se ale vyplatí vesta nebo bunda v nějaké výrazné barvě, která pomůže s naší viditelností na silnici. Zima je nejtmavším obdobím roku.
V zimě se sice nebudeš tolik potit jako v létě, a tak ti voda z bidonu (případně termolahve třeba s čajem) bude ubývat pomaleji, ale rozhodně to neznamená, že je tato aktivita méně náročná. V zimě tělo naopak spotřebovává více energie, protože musí samo sebe zahřát, a tak počítej s tím, že je třeba i více jíst a nezapomínat na pití.
Při jízdě je také třeba dávat ještě větší pozor než v létě. Vozovky kloužou, a to nemusí být ani ledovka nebo náledí. Stačí i teplota lehce nad bodem mrazu a trochu vlhká cesta.
Výrobci navrhují většinu svých plášťů tak, aby byly co nejlehčí a dobře fungovaly v teplotách od 10 stupňů výše. Počítá se také s jízdou po suchém povrchu. V zimě pak tyto směsi ale částečně ztvrdnou a guma není k asfaltu tak poddajná. Kvůli tomu vzniká při zatáčení menší tření a hrozí podklouznutí.
Stejně jako u auta ale můžeš přezout na „zimáky“. Existují odolnější tréninkové pláště určené pro jízdu ve všech ročních obdobích, které díky měkčím směsím mají lepší přilnavost při mokru a chladu. Jen se budeš muset smířit s vyšší váhou a trochu větším valivým odporem (pláště budou lehce pomalejší). Na sněhu a ledu tě ale nezachrání žádný plášť. Nejjistější je volit trenažér, nebo jiný sport jako běžky či běh.
Rozhodně je záhodno silničku na zimu upravit. Spousta dlouholetých cyklistů si svoje nejlepší kolo navíc šetří na jaro a v zimě vytáhnou svůj starší model, který byl jejich jedničkou v minulém desetiletí. Takovýto „zimák“ se navíc opatřuje úzkými blatníky pro silniční kolo. V zimě jsou opravdu potřeba, protože vozovky jsou skoro vždy po ránu vlhké a často neusychají ani do odpoledne.
Při sněhu se cyklistům otevírá ještě jedna hezká alternativa – vyrazit do terénu na horské kolo. Sníh je rozhodně příjemnější než bláto a „bikování“ v zasněžené krajině má velké kouzlo. Velká výhoda jízdy na biku ve sněhu spočívá v tom, že se budeš pohybovat poměrně pomalu konstantní rychlostí, ale přitom budeš pořád v zátěži. Dobře si tak udržíš tělesné teplo a nebude tě ochlazovat vítr.
Ohledně intenzity přichází naše poslední rada. V zimě prakticky není možné jezdit speciální intervaly v kopcích. Cyklista, který se do kopce zpotí, pak ve sjezdu snadno vymrzne, což je dobré akorát na cestu do postele. Je třeba tedy udržovat přibližně stejnou tělesnou teplotu. Ve stoupání tak nezapomínej rozepnout bundu.
Vzhledem k tomu, že v zimě na horách leží většinou sníh a špatně se trénují intervaly ve stoupáních, budeš odkázán na rovinaté okruhy. Tady nehrozí tolik nebezpečí v zatáčkách a po rovině můžeš držet stálé tempo. Zima je obdobím, kdy závodníci najíždí „objem“, což je pro běžného hobbíka dost možná mučivé, protože to přináší např. šestihodinové jízdy ve vytrvalostním tempu, ať je hezky, nebo ošklivo. Jednou za čas je to fajn zážitek, ale podstupovat tohle každodenně, když se člověk může věnovat třeba zimním sportům, rozhodně není pro každého.
Pokud se chceš v zimě udržovat ve formě a nepřijít o pravidelnost, hodně ti pomůže trenažér, na který se podíváme v dalším díle.
