Zimní cyklistické ráje

Evropa nabízí krásné lokality, kam se můžeš s kolem vydat za rozumnou cenu. My ti představíme ty nejlepší.

Většina z našich cest povede do nejslunečnější země Evropy – do Španělska. Kromě dobrého klimatu najdeš ve všech lokalitách hezké silnice, různorodý terén a kvalitní cyklistickou infrastrukturu.

Mallorca nezklame

Stále platí, že pro hobbíky je Mallorka jistota, která nikdy nezklame. Naopak je stále lepší a lepší. Hotely se přizpůsobují potřebám cyklistů a proud nadšenců všech výkonnostních a věkových skupin mířících na ostrov stále sílí. Proč tomu tak je?

Mallorca je letecky dobře dostupná. Byť hlavní město Palma má zhruba tolik obyvatel jako Brno, tamější letiště přivítá dvakrát více cestujících než oba terminály v Praze. Z Prahy sem míří hned několik letů denně od různých společností a plánují se i lety z Pardubic. Cyklodovolenou si tak můžeš naplánovat přesně podle svých časových možností.

Na Mallorce po většinu roku najdeš ideální klima pro cyklistiku. Teploty se na jaře a na podzim pohybují stabilně lehce přes 20 °C, v zimě můžeš čekat asi 15 °C. Zdejší klima je tedy výrazně teplejší, ale pořád „evropské“ a návrat do Česka pro tebe nebude takový šok.

Mallorca má dokonalé silnice a počítá se na nich s přítomností cyklistů. Ostrov má navíc velmi šikovnou geografii, kde jeho sever pokrývají hory a zbytek jsou buď roviny, nebo zvlněná krajina, která se podobá té české. Můžeš si tu tak naplánovat vytrvalostní tréninky ve skupině po rovině, ale i náročné výjezdy. Pro trénujícího cyklistu je určitě pozitivní fakt, že tamější stoupání nebývají extrémně prudká a jejich sklon se pohybuje kolem 6 %. Díky tomu si můžeš hezky rozvrhnout sílu.

Jedinou nevýhodou v zimních měsících může být silný vítr. Už při příletu uvidíš kolem letiště větrné mlýny. Můžeš se před ním ale snadno schovat: buď jízdou ve skupině, nebo zajedeš na malé silničky označované pojmem „camí“, které od polí oddělují kamenné zídky. Tam nefouká.

Za létem na Kanáry

Kanárské ostrovy jsou přírodním a klimatickým pokladem. O mnohých se říká, že jsou ostrovy věčného jara a není to přehánějící slogan. V zimě tu bývají teploty nad 20 °C, na druhou stranu léta nebývají extrémně horká. Každopádně, když přijedeš v únoru z vymrzlého Česka a rozjedeš se do kopce, do kterého praží slunce, může to být docela šok.

Mezi cyklisty jsou nejoblíbenější dva největší ostrovy: Tenerife a Gran Canaria. Oba jsou si podobné, ale zároveň dost jiné.

Co mají společného? Na obou ostrovech budeš jen těžko hledat rovinaté úseky. Oba jsou velké sopečné kužely a jejich povrch se od moře nekompromisně zvedá nahoru. Na obou ostrovech najdeš během pár kilometrů různá klimatická pásma. Krásně je to vidět na Tenerife, jelikož jeho hlavní sopku ve výšce asi 1500 m n.m. obklopuje skoro pořád mrak a vzniká tam deštný prales. Na druhou stranu po pár kilometrech můžeš přijet do míst, kde jsou písečné duny jako na Sahaře. Jde o takovou jízdu na platformě Zwift v realitě. Krajina i podnebí se mění každých pár kilometrů.

V čem jsou naopak ostrovy jiné? Kopce na Tenerife jsou většinou táhlejší. Sopka Teide má rovnoměrné svahy a díky tomu se mohly postavit širší silnice s pravidelným sklonem. Světovou výzvou je výšlap k dolní stanici lanovky, která leží ve výšce asi 2300 metrů. Od moře to znamená skoro 50 kilometrový výšlap. Silnice jsou i ve vrcholových partiích v perfektním stavu, čeho využívají profesionálové, kteří v měsíční krajině bydlí v hotelu, který je kousek od lanovky. Ráno pak můžeš jezdce potkat, jak v zimní výbavě sjíždí dolů k pobřeží, zatímco ty se v krátkém dresu šplháš do kopce. Je třeba počítat s tím, že i když u moře panuje léto, tak na nejvyšším bodě silnice je jen pár stupňů nad nulou.

Gran Canaria je členitější ostrov a jeho svahy narušují rokle zvané barrancos, skrz něž se klikatí malé silničky. Většina z nich je už opravena, ale najdou se úseky (třeba známé stoupání Údolí Slz), kde je to spíše na gravel. I tady můžeš podniknout velevýjezd na nejvyšší bod ostrova ve výšce skoro 2000 metrů.

Španělsko a zase Španělsko

I další oblíbené destinace leží ve Španělsku. Andalusie je nejteplejším evropským regionem a najdeš tam spoustu kvalitních silnic v různorodém terénu. Většinu oblasti sice pokrývají různá horská pásma v čele se Sierra Nevadou, ale najdou se tu i rovinky na rozehřátí. Oblast nabízí stále autentickou španělskou pohodu, a ne turistické pozlátko jako ostrovy.

Oblíbenou tréninkovou lokalitou je také pobřeží Costa Blanca, kterému dominuje jako cyklistická základna město Calpe. Tady můžeš potkat Mathieu van der Poela s Remco Evenepoelem, kterak při švihu zastavují na kafe. Opět se tu najde spousta kvalitních silnic a kopců. Oblast má příznivé mikroklima, protože okolní hory zadržují chladný vzduch. Profesionálové začínají toto místo preferovat před Mallorcou díky tomu, že týmové kamiony tam snadno dojedou a ušetří se půldenní plavba z Barcelony na Mallorcu.

A co zbytek Evropy?

Zdálo by se, jako by zaostával, ale rozhodně má také co nabídnout. Cyklistické hvězdy i ze zištných důvodů bydlí v Monacu. Azurové pobřeží také nabízí skvělá stoupání a příjemné klima. Někdo by tuto lokalitu mohl zvažovat i díky tomu, že se tam za den dá dojet autem a nemusí si kolo relativně složitě balit, nebo půjčovat.

Mezi Čechy je oblíbené také Toskánsko zejména v oblasti letoviska Follonica. Také tady na cyklisty čeká různorodý terén plný kratších, ale velmi prudkých kopců (včetně šotolinových strade bianche) a italská atmosféra s espressem za euro.

Všichni asi známe Chorvatsko, ale málokoho hned napadne, že jeho pobřeží může být ideální jarní tréninkovou destinací. Od moře se zdvihají někdy docela úctyhodné horské hřbety a mezi nimi se proplétají kvalitní silnice. A tímto – z českého pohledu nejoblíbenější turistickou destinací – končí náš výčet zimních cyklistických rájů.