Sportujete od mala, nebo patříte k těm, kteří na základce nenáviděli tělocvik a teď bez sportu nemohou být?
Dalo by se říct, že sportuju od mala. Začalo to kroužkem házené a basketbalu, ale neviděla jsem v tom úplnou vášeň. Chvíli jsem dělala i veslování. Cyklistice jsem se začala věnovat zhruba šest let zpátky. Nejvíc mě to chytlo ale až za poslední čtyři roky.
Co vás tedy přivedlo k silniční cyklistice?
Asi většina žen to má tak, že je k cyklistice přivede muž. I v mém případě tomu tak bylo.
Za chvíli tomu budou dva roky, co se vám narodila holčička. Formu máte ale pořád skvělou. Jak se dá tedy kombinovat trénink s malým dítětem?
V prvé řadě to chce mít doma chlapa, který pomůže. Ale když člověk chce, tak to jde. Co se týče formy, tak je zajímavé, že mi hodně pomohl porod. Po porodu jsem šla s výkonností hodně nahoru. Říká se, že to může nastat a já jsem toho příkladem.
Netrénuji žádné obrovské objemy. Na to nemám čas, dávám přednost kratším a intenzivnějším jednotkám. Nemám trénink ani nějak speciálně strukturovaný, nepíšu si žádný měsíční plán. Jednoduše si řeknu, že vyšlápnu párkrát jeden kopec a mám to jako takový delší interval. Další den se cítím třeba unavenější, tak zvolním.
Měla jste prostor trénovat i během těhotenství?
Moc jsem chtěla. Prostor by byl, ale tělo mi to nedovolilo. Asi od šestého měsíce mi začalo hrozně tvrdnout břicho a dalo mi to stopku. Byla jsem ráda, že jsem se mohla jít vůbec projít. Veškerý aktivnější pohyb mi víceméně zakázali. Do porodnice jsem chtěla přijet na kole, ale nemohla jsem.
Váš partner založil značku s vlastními dresy. Podílela jste se na nějakém návrhu?
Navrhla jsem si dres sobě. Dříve se používaly takové látkové pleny a mně se moc líbil jeden design s malými zvířátky, tak jsme ho hodili na dres. Na kapsičku jsem si napsala jméno dcery a rok narození. Udělala jsem si takovou hezkou památku k jejímu příchodu na svět.
Vyhrála jste letošní závod Road Classics na Pálavě. Bylo to cílem, nebo spíše příjemným překvapením?
To bylo totální překvapení. Celou dobu jsem si myslela, že jsou aspoň dvě holky přede mnou. V těch ženách je to těžší, protože když člověk neodstartuje s přední skupinou, tak nemá tušení, kolik holek se vepředu pohybuje.
Jelikož pocházím z Moravy, tak Pálava pro mě byla srdcovka. Přiznám se, že jsem původně plánovala jet jenom jeden cyklistický závod v červnu. Všechno ostatní, co jsem absolvovala, bylo z výstřelu a taky podle toho, zda jsem byla schopná skloubit hlídání. O tom víkendu, co byla Pálava, jsem zrovna plánovala jet k našim na Moravu. Ti souhlasili, že pohlídají malou a přijedou mi společně fandit, tak jsem se přihlásila. Nejela jsem sice s ambicí zvítězit, ale chtěla jsem si zazávodit. Když se teda nakonec podařilo vítězství, bylo to parádní.
Jak stíháte během vašeho programu i pracovat?
Tatínek musí hlídat. Musím ale přiznat, že práce je pro mě aktuálně příjemný relax. Neřeším tam domácí povinnosti a nemusím být neustále ve střehu, kde je malá. Jdu si tam tak trochu odpočinout a zapojit hlavu zase trochu jinak. Chodím zatím ale jen dva dny v týdnu.
Je podle vás v posledních letech v pelotonu více žen?
Stoprocentně to jde nahoru. Chlapům se nevyrovnáme nikdy, ale holek přibývá a konkurence v té ženské cyklistice také roste.
Jak byste motivovala další ženy, aby začaly se silniční cyklistikou? Vnímáte obavy, proč se některé holky zdráhají začít s tímto sportem?
Asi si to musí doslova odšlapat samy. Já jsem se k tomu také musela dopracovat časem. Pomohl mi i nějaký bojovný duch. Závodění mě totiž baví. Na silnici je to sice někdy nepříjemné s řidiči, ale člověk se proti tomu musí obrnit.
Kde nejraději trénujete, případně kam do zahraničí jezdíte ráda na kolo?
Srdcovka je Itálie a Sella Ronda. Zmínila bych i Mallorcu, ale to už je takové cyklistické klišé. V Česku bych doporučila okolí Vrchlabí a celkově Krkonoše.
Máte nějaký cyklistický sen, který byste si chtěla ještě splnit?
Chtěla bych zvládnout královský závod Mallorca 312. Říkali jsme si s partnerem, že až bude dcera velká, tak si ho někdy zajedeme.
