Z pelotonu: Bratři na dvojkole

Vlastníte nějaká “moderní” kola nebo se vyžíváte pouze v těchto speciálech?
Aleš: Moje nejmladší kolo je z roku 2012. Nic novějšího nemám.
Libor: Čím starší kolo, tím atraktivnější. Většina kol, co vlastním, jsou 30 a více let stará. Nejnovější kousek mám asi z roku 2014, ale to je nic ve srovnání s těmi karbonovými střelami, které vídáme na Road Classics.

Jak to tedy všechno začalo?
L: Ten příběh je celkem jednoduchý. Brácha se zajímal už dříve o silniční cyklistiku a když mu bylo čtyřicet, tak jsem mu chtěl sehnat kolo, které je stejně staré jako on. To se mi téměř povedlo. Probudilo to v nás vášeň pro stará ocelová kola. Postupně jsme tomu začali propadat a objevovat kouzlo, které cyklistika z této doby nabízí.
A: Přesně tak, může za to brácha. Začlenili jsme se do komunity, která sice v České republice není moc velká, ale v zahraničí (především v Itálii) to má obrovskou tradici. Máme za sebou i akce v Rakousku a Německu. U nás by se taky našly akce, které už si vytvořily poměrně pěknou tradici.

Kolik historických kousků máte doma?
A: Jsem naštěstí limitovaný místem, takže jsem na čísle patnáct.
L: U patnáctého kola jsem je přestal počítat, ale je jich určitě do dvaceti.

Který z těchto kousků je pro vás výjimečný?
A: Každé kolo má svůj příběh. Mám ale jeden šperk italské značky Colnago z přelomu 80. a 90. let. Jezdím na něm jen velmi krátce, pouze v neděli a pouze, když je teplo a sucho.
L: Na tom kole pro nás musí být vždycky něco zajímavého. Italské značky jsou nejvíc, takže pro mě je nejcennější Bianchi Specialissima z roku 1988.

Jak si teda z takového počtu vybíráte kolo na vyjížďku?
L: Podmínky a počasí jsou největší síto. Některá kola si šetříme a jsou spíše na sváteční vyjížďky. Pak máme kola, na kterých se nebojíme vyjet, i když má pršet. Občas člověk kouká ještě na profil, protože na starých kolech nejsou tak lehké převody. Potom už je to vyloženě podle nálady a pocitu. 
A: Kola nemáme kvůli tomu, aby nám visela na zdi. V podstatě na každém s nějakou četností jezdíme. Snažím se alespoň jednou týdně na kolo sednout. Zrovna jsem přijel do Krkonoš a mám v kufru ocelové kolo, které je takový nezničitelný pracant. Takže ho vytáhnu někam do kopců a třeba zmokne, trochu potrápím kolo i sebe.

Kdo z vás přišel s myšlenkou zůčastnit se Road Classics na historických kolech?
A: První Ještěd jsme zaznamenali na sociálních sítích. Takže jak byl potom vypsán celý seriál v roce 2024, tak nám bylo od začátku jasné, že do toho jdeme. Slovo “Classics” v názvu je něco, na co my slyšíme. Nalákala nás i kategorie švih, která je pro nás přívětivější.

Na jakých kolech jste absolvovali jednotlivé monumenty?
L: Když se jela poprvé Pálava (2024), tak profil vypadal docela milosrdně, takže jsme si velmi odvážně vzali časovkářská kola. Já jsem měl Gazelle s diskem a brácha Koga Miyata. Na Klínovci jsem měl ocelové kolo belgické značky Diamant. A brácha, neměl si tam náhodou Colnago?
A: Ne, to bych mu neudělal! Měl jsem japonsko-holandské kolo Koga Miyata, které jsme potom měli oba i na Ještědu.
L: Letos na Pálavu jsme vzali zase ty stejná časovkářská kola jako poprvé. Na Klínovci jsem měl již zmiňovanou Koga Miyata a na Ještěd měl brácha ten bláznivý nápad absolvovat monument na dvojkole Trek.

Jak jste si užili Ještěd na tandemu?
L: Nápad skvělý, i když nám bylo od začátku jasné, že to bude výzva. Bylo to náročnější, protože se člověk musí přizpůsobovat tomu druhému. Chtěli jsme natrénovat, ale náš tréninkový plán v podstatě neexistoval, takže jsme sami byli zvědaví, jak to dopadne. Nakonec jsme si to ale moc užili. Já jsem seděl vzadu, takže jsem si mohl užívat okolí, fanoušky a povídat si s ostatními cyklisty. Ale brácha musel dávat pozor, kam jedeme, řadit a brzdit.
A: Máme rádi výzvy. Tandem budil spoustu pozornosti, což fungovalo jako skvělý sociální sbližovatel. Ostatní lidi v pelotonu si s námi chtěli povídat, zapřáhnout se za nás, takže to bylo fajn. Jízdu na tandemu bych shrnul tak, že ten vepředu musí mít odvahu a ten vzadu důvěru.
L: To můžu potvrdit. V některých sjezdech jsem měl obavy, jestli brácha ví, co dělá, ale ukázal se jako zkušený pilot.

Dají se odlišit pozice na tandemu i podle výkonnosti?
L: Co se týče výkonu, tak se musíte přizpůsobit jeden druhému a v tom je to těžký. Když se člověk vepředu cítí líp, tak trpí ten vzadu. Každopádně ten slabší trpí a tentokrát jsem to byl já.
A: Já myslím, že makačka je to stejná vepředu i vzadu, ale užili jsme si to perfektně. Jediný limitující faktor je to, že na tandemu chybí možnost jít ze sedla - ulevit si na chvilku a protáhnout nohy.

Nechtěli jste jízdou na dvojkole odbourat “spor”, kdo z vás je rychlejší?
A: V tomhle nemáme spor. Tam je to jasný, Libor je ten rychlejší. Dokonce na mě občas ani nepočká, když jedeme každý na svém kole.
L: Je pravda, že jsem někdy krutý a bráchovi ujedu. Říkal jsem si, že na tandemu na něj aspoň nebudu muset čekat, ale ukázalo se, že ten den to míň chutnalo mně.

Zmínili jste, že tandem vzbudil v pelotonu Road Classics hodně zájmu. Seznámili jste se s novými tvářemi?
L: Určitě! Nejen díky tandemu vyčníváme z pelotonu a lidé si nás všimnou a často nás oslovují. Napříč celým seriálem nás poznávají a to je na tom super.

Který z monumentů se vám letos líbil nejvíce?
L: Každý je jiný - ať už ročním obdobím nebo krajinou. Všechny pro mě byly ale pozitivními zážitky.
A: Za mě bude vyčnívat vždycky Ještěd. Ten pocit, když vyjedete pod vysílačem, je prostě úžasný.

A který se vám zdál nejobtížnější? Libore, byl to ten na dvojkole, kde jste si jízdu “protrpěl”?
L: Určitě! Ten den jsem se opravdu trápil. Kdybych měl říct, kdy jsem se nejvíce těšil do cíle, tak to byl ten poslední monument.

Plánujete do příštích ročníků vytáhnout ještě další klenoty? Posunete svoji účast nějakým dalším originálním způsobem, nebo je dvojkolo strop?
L: Ambice je mít na každý monument jiné kolo a obávám se, že do startu dalšího ročníku se v kůlně objeví další kolo. Takže bude z čeho vybírat.

Proč dáváte přednost historickým kolům před těmi modernějšími? Je to ta komunita a aura okolo?
A: Za mě je to mix všeho. Že to kolo má nějaký příběh, historii. Je to o emocích, lidech, výzvě. I na úplně obyčejné technice se dá zažít spousta legrace a zábavy.
L: S takovým kolem jede člověk v pelotonu hlavně kvůli tomu zážitku. Je to něco, jako když jedete ve starém kabrioletu a kocháte se.