Přestože oba rodiče závodili na kole, Eliška si jako malá vybrala koně, u kterých zůstala dodnes. Silniční cyklistika ji chytla až později, o to víc je ale teď do kola zapálená.
Byla jsi od mala vedena k cyklistice?
Já jezdím od mala na koních. Vyrůstala jsem však na Šumavě a tam jsme hodně jezdili na kole, takže vztah k tomu mám. Rodiče mě ale nevedli k závodění. Vybrala jsem si koně a v tom mě podporovali.
Hlavním sportem pro tebe tedy vždy byli koně?
Ano, baví mě to doteď. Z koníčku se stala moje vysněná práce. Dlouhou dobu jsem měla i svého koně a závodila jsem také na mezinárodní úrovni. Začínala jsem drezurou a chvíli jsem dělala i parkur. Dnes už se věnuji spíše trénování a výcviku koní.
Vzhledem k tomu, že táta (Lubor Tesař, technický ředitel Road Classics) závodil a nyní se v cyklistice stále pohybuje, jsou u vás cyklistická témata na denním pořádku?
Bydlíme sice s tátou každý na druhé straně republiky, ale řekla bych, že půlka našich telefonátů se věnuje cyklistice. Já si s ním o tom ráda povídám. Vždycky se ptám, jak jde plánování Road Classics a co je nového.
Jak ses tedy v poslední době sama dostala na silničku? Letošní Road Classics na Pálavě byl tvůj první silniční závod?
Dala jsem si před pár lety krátkou pauzu od koní a přemýšlela, co bych mohla dělat. Zkusila jsem triatlon, ale kolo mě z toho bavilo nejvíc. Táta tenkrát pořádal závody na Lipně, tam jsem jela svůj první závod na biku. Pak se mi povedlo vyhrát jednu akci na biku tady u nás na Moravě, tak mě to chytlo. Dala jsem si ještě další závod na gravelu a pak už jsem přešla na silničku a zkusila Road Classics.
Jak sis užila Pálavu? Nezmokla jsi?
Spadly na mě asi tři kapky. My jsme tomu dešti dobře ujížděly. Bylo to dobrodružství právě i tím, že počasí bylo tak proměnlivé. Moc mě to bavilo a užila jsem si to. Mezi vinicemi to bylo nádherný.
S kým si jela?
S mamkou. Dříve také závodila, vyhrála i český mistrák. Se mnou právě na Pálavě sedla po 30 letech na silničku. Pro mě je vítězka ona, protože to se mnou objela.
Neměli na tebe rodiče tedy před závodem nějaké nároky? Dávali ti rady?
Táta mi rady dává, ale rozhodně jsem od něj žádný tlak necítila. Když jsem byla malá, tak mi vadilo, že mi do toho kecal, ale teď jsem za to ráda.
Připravovala ses na Road Classics nějak speciálně?
Já jsem vůbec nečekala, že bych mohla vyhrát. Měla jsem v té době zkouškové a na trénink nebyl moc čas. Až na Pálavě se mi tak nějak podařilo vypustit školu. Chtěla jsem to jet původně na pohodu, ale jsem hodně soutěživá, takže když jsem dojela k měřenému úseku, tak mi to nedalo a chtěla jsem do toho dát maximum. Prvních 100 metrů prvního měřeného úseku jsem jela v klidu, ale pak mě začali všichni předjíždět a tak jsem jela taky. A vyšlo to.
Musím říct, že se mi opravdu líbí formát švihu. Člověk se může pokochat, zastavit v klidu na občerstvovačce a pak má úsek, který jede naplno.
Dokážeš odhadnout, kdy jsi začala na silničce?
Nějak pravidelně to jsou zhruba tři roky zpátky. Snažím se tak aspoň třikrát týdně dostat na kolo. Po koních si aspoň vytočím nohy. Myslím si, že mám právě díky koním dobrý silový základ.
Vyjedeš na kolo někdy společně i s tátou?
Dělali jsme si dokonce společné soustředění na Šumavě. Tam mě to hodně chytlo a od té doby jsem začala jezdit víc.
Neujížděl ti táta?
Střídali jsme si to. On mi ujížděl z kopce a já jemu do kopce.
Kde jezdíš opravdu ráda?
Já to miluju na Šumavě. Sice jsou tam kopce, které občas dají zabrat, ale je to tam úžasný. Je to dané asi i tím, že jsem tam vyrůstala, táta tam hodně trénoval a všechny kopce tam zná. Takže když dojedu, tak mi naplánuje spoustu tras. Co se týče plánování tras, tak on je opravdu expert.
Pamatuješ si dobu, kdy táta ještě závodil?
Táta končil kariéru v roce 2006 a to mně byly teprve tři roky, takže jsem byla ještě malá a nic moc si nevybavuju. Pamatuju si ho spíš až jako experta v televizi.
Plánuješ letos ještě nějaký závod?
Aktuálně se připravuju na Ještěd. Příští rok bych chtěla zkusit na Road Classics už i dlouhé trasy.
Cyklistika přitahuje stále více žen. Jakou radu bys předala začátečnicím?
Nebála bych se nechat si poradit a zeptat se. Nenechat se odradit, protože potom by se holky ochudily o spoustu krásných momentů a chvílí. Hlavně se nebát a jít do toho naplno. Ten sport je pro každého a nemělo by se to vůbec rozdělovat. Důležité je, ať to lidi baví!
