Odkud fouká vítr?
Abychom mohli správně zvolit styl jízdy, musíme vědět, odkud fouká vítr. Zní to jako samozřejmost, ale při jízdě to nemusí být hned jasné, protože se potřebuješ soustředit i na další aspekty. Avšak silný vítr ucítíš, a pokud je z boku, bude ti i škubat řídítky. Pokud vítr není velmi silný, je třeba pozorovat větve stromu, nebo třeba obilí, abys věděl, odkud fouká. Podle toho přizpůsobíš tvůj styl jízdy.
„Bočák“
Začněme hned tím nejzákeřnějším – větrem z boku. Jednotlivce při jízdě takový vítr vyvádí z rytmu, protože hýbe kolem, ale ve skupině může přinést i chaos. Nebo také nemusí.
Při bočním větru přestává platit standardní výhoda jízdy v háku, a pokud jedeš přímo za kolem jezdce před tebou, čelíš větru, jako kdybys jel sám. Řešení je jednoduché, ale je třeba se na něm domluvit s ostatními.
Pokud fouká vítr vůči vašemu směru zleva, první jezdec přejede co nejvíce doleva a ostatní se za něj vyskládají pod úhlem zhruba 45 °. Jejich přední kolo se bude nacházet zhruba 40 cm nalevo od zadního kola jezdce, co šlape před nimi. Toto rozestavení dle přesného směru větru trochu modifikovat (někdy je lepší mít přední kolo skoro až u převodníku jezdce před tebou, někdy stačí, aby dosahovalo po kazetu). Jezdec se do háku vrací po straně, odkud fouká vítr (v tomto případě zleva).
Pokud vítr fouká zprava, tak první jezdec najede na úplný pravý kraj silnice, aby vytvořil co nejvíce prostoru a zbytek squadry se za něj stejným způsobem schová. Opět se jezdec vrací po straně, odkud fouká vítr.
Tato technika se ve velkém liší podle toho, jestli jedeš závod Road Classics, nebo jsi někde s kamarády na tréninku. Při provozu si nemůže dovolit zabrat více než jeden jízdní pruh, a tak se do takového háku vejde maximálně asi pět jezdců. V závodě můžete jet klidně přes celou silnici, kam se mnohdy vejde více jak 10 jezdců. Ovšem ti, kteří se do této formace už nevejdou, budou muset čelit náporu větru, a tak jim hrozí, že brzy přestanou tempu stačit.
Jak roztočit kolotoč
Nejefektivnější technikou, jak čelit bočnímu větru v co nejvyšší rychlosti, je „kolotoč“. Jezdci najedou do stejné formace, jako jsme si zmínili v kapitole o „bočáku“. Každý svůj pobyt na špici ale zkrátí jen na několik sekund (několik šlápnutí) a hned se začne řadit do „háku“. Díky tomu, že se jezdci na čele začnou rychle točit, vzniknou dvě řady, v nichž se jezdci posunují jako na kolotoči. Důležité je být na špici vždy jen na pár sekund posouvat se jako ostatní jezdci.
Kolotoč lze samozřejmě rozjet i v bezvětří, ale proti větru ho můžeme vidět častěji, protože je efektivním způsobem, jak odpárat soupeře.
Proč profíci mají vrátného
Pokud fouká z boku a čelo skupiny „točí“ kolotoč, je snadné dát jednomu jezdci speciální roli. Zůstane ve skupině na svém místě těsně za jezdci, co jsou součástí kolotoče. Díky tomu je pro ostatní cyklisty prakticky nemožné do kolotoče proniknout a musejí jet po straně vozovky bičováni větrem. Skupina jezdců vepředu (klidně celý tým), tak může díky udávání vysokého tempa setřást soupeře. V takových situací stačí, aby jeden z jezdců na ocase skupiny zaostal o pár metrů a další cyklisté už při větru nemohou mezeru překlenout.
Na co si dát pozor
Při větru se velmi často mění pozice jezdců ve skupině, a tak je třeba se chovat obezřetně, aby nedošlo k pádu. Konec konců na větru dochází ke kolizím v balíku i u profíků.
Základem všeho je znát pravidla takové jízdy a respektovat je. Pokud se jede kolotoč, chovej se jako ostatní. Pro lepší kontrolu je dobré se držet v dolních obloucích beranů a snažit se co nejméně kličkovat. Pamatuj, že pokud při jízdě hodíš tzv. vlnu (rychle uhneš kolem do strany), tak jezdec za tebou musí reagovat ještě ostřejším stržením řídítek, a další jezdec už může do toho druhého nabourat. Vznikne tak dominový efekt, který složí velkou část skupiny.
Proťák a zaďák
Při jízdě v protivětru nevznikají na tebe žádné speciální technické nároky. Rozhodně se ale hodí zkrátit špice, protože jízda proti větru více vyčerpává. Kvůli dlouhému pobytu na špici by pak tvá skupina začala zpomalovat.
Při tréninku bez větru jezdíme špice dlouhé klidně 5 až 10 minut, v závodě se budeme v závislosti na velikosti skupiny střídat zhruba po minutě. Pokud ale jedeme proti větru, můžeme se na špici točit po pár otáčkách podobně jako při kolotoči.
Zatímco při tréninku při jízdě v háku odpočíváš ve vytrvalostní zóně a na špici se postupně dostaneš těsně pod tvoji maximální tepovou frekvenci, tak při závodě držíš tep díky krátkým špicím stále na podobné úrovni (což je pro představu podobná hodnota, kterou jezdíš třeba velmi dlouhé kopce).
Pozor při zaďáku
Vítr v zádech máme snad všichni rádi. Když jedeme sami, cesta najednou ubíhá stejně jako ve skupině. V pelotonu nás může ale nemile překvapit. Díky tomu, že vítr pomáhá i jezdcům, co jsou na čele, tak se efekt háku dost snižuje. V zadní části pelotonu se tak můžeš dostat do nepříjemných momentů, kdy už zkrátka nebudeš stíhat přišlapávat do tempa, kterým letí čelo. Pokud takto natažený peloton pak přijede do zatáčky a dostane se do bočního větru, hrozí rozpadnutí skupiny. V závodě je třeba dávat pozor i na vítr v zádech.
Jak se na vítr připravit při plánovaní trasy
Před tréninkem si zjisti počasí třeba na webu windy.com, kde názorně vidíš, jak fouká vítr. Pokud vyjíždíš na kole za větrného dne, tak je ideální si vybrat trasu, která vede co nejvíce lesy (pokud nehrozí pády stromů), případně vyjet do hor, protože tady budeš před větrem často schovaný. Když žiješ v rovinaté oblasti, vyjeď na trénink pokud možno proti směru větru, aby ses vracel s větrem v zádech a nemusel při závěru tréninku jet naplno.
Pokud tvé trasa vede skrz údolí mezi horami, můžeš počítat s tím, že se ti boční vítr vyhne. V údolích fouká zpravidla proti, nebo do zad. Počítej s tím, že se tam vítr může navíc „kumulovat“ a může tam foukat silněji než na okolních místech.
I Sagan na vítr málem nestačil
Vítr leckdy závody rozhoduje. Mistrovství světa roku 2016 se jelo v katarských pouštích. Na jinak nudné trase se stal největším elementem silný boční vítr. V takovéto krajině se cyklisté před větrem nikde neschovají, čehož využili některé reprezentace, které mají silný kádr a rozjeli zmiňovaný kolotoč. Peter Sagan jako skoro sám voják v poli musel prokázat formu a překonat mezeru, které se před ním udělala.
Slavné jsou i případy z Tour a Vuelty, kdy se peloton nadělil v jinak rovinaté etapě. V roce 2013 rozjely týmy Omega Pharma–Quick-Step a Saxo-Tinkoff s Contadorem kolotoč na větru a Chris Froome ve žlutém zaostal o více jak minutu.
V roce 2016 pak při 15. etapě ztratil šance na celkové podium Leopold König. Trasa měřila 118 km a vedla ve zvlněném terénu s cílovým stoupání do ski areálu Formigal. Peloton se brzy díky větru, který vanul v horském terénu, rozpojil a König zůstal ve třetí skupině, která rezignovala na závodění a přijela do cíle se ztrátou 54 minut.
Pokud budeš zvládat tyto techniky jízdy ve větru, tak se jízda pro tebe stane hlavně výrazně bezpečnější. Při závodě pak oceníš, že na rovinatém úseku zbytečně neztratíš kontakt se skupinou a ušetříš síly do stoupání. Jak ale vidíš, vypadnout ze skupiny při jízdě na větru může i opravdový mistr.
