Z pelotonu: Manželé na kole! Společná jízda životem Míši a Filipa

Cyklistika jim dává do vztahu hlavně spoustu společně stráveného času. Obohatili se navzájem. Míša se naučila díky Filipovi pořádně zmáčknout a on díky ní poznává krásy okolí a nekouká celý švih jen na kokpit kola. V Krušných horách se jim zalíbilo natolik, že se tam vydali po Road Classics znovu.

Kdo z vás dvou začal jako první jezdit na silničce? Kdo je ten průkopník?
Míša: Tak to je úplně jasný!
Filip: Já jsem vlastně začal už někdy na gymnáziu, na kole jezdím celý život.

Takže jste manželku do cyklistiky “namočil” vy?
F: V podstatě ano. Postupně to bylo tak, že jsem dlouho jezdil sám, potom jsme jezdili s dětmi, ale to jsme se projeli jen pár kilometrů. A pak to vlastně začalo. Tak před 8-9 lety, kdy já jsem jezdil na silničce nebo horském kole a manželka jezdila jen na horském kole. Někdy v roce 2017 dostala silniční kolo a s tím se naše cyklistika úplně přesunula na silnici, takže jezdíme spolu i Road Classics.

Míšo, zaujala vás ta silnička víc? Cítila jste se na tom najednou líp?
M: Já jsem se jí zpočátku bránila, protože jsem se bála, že bude tvrdá a vratká. Horské kolo mi přišlo takové pohodlné. Ale potom, když jsem zjistila, jak ta silnička jede a jak ty kilometry ubíhají, tak jsem se zamilovala a na bajku už téměř nejezdím. Přijde mi, že na silničce lze jízdu v páru lépe sladit.

Vzpomenete si na vaši první společnou vyjížďku na silničce?
M: To bylo na cyklostezce mezi Ústím a Děčínem a nejeli jsme moc daleko.
F: Jo, a strašně jsme zmokli! Brutální průtrž mračen. Bylo to asi 20 kilometrů v úplně strašném počasí. Jenom kroupy chyběly.

Jaké závody jste zatím společně absolvovali kromě Road Classics?
F: Jezdíme spolu ještě v Rumburku Tour de Zeleňák.
M: Je to pro nás taková rychlejší vyjížďka, netlačíme se dopředu. Když se chce Filip zmáčknout, jede s partou kamarádů. Se mnou to je “švih”, jak se říká na Road Classics. Mě by to závodění stresovalo.
F: Musím přiznat, že do úplného závodu bychom nešli asi ani jeden. Už mám za sebou pár zlomenin. Ten formát švihu je pro nás úplně ideální.

Jak jste si užili Road Classics na Klínovci 2024? Dojeli jste do cíle společně?
F: Jasně!
M: A bylo to super! Já jsem to tam neznala a líbila se mi moc i krajina okolo. Potřebuju mít na co koukat a vidět něco hezkého. Fotím u toho přírodu, architekturu, kytky. Pro mě je hodně důležitá i dobrá káva a zákusek.
F: Míša chtěla právě na Road Classics zastávku tam, kde se dává káva do hrníčku, ale tu jsme bohužel loni minuli.
M: No to mi ani nepřipomínej.

Kafe a koláč rozhodně patří k cyklistice!
M: To naprosto souhlasím!
F: Já musím říct, že mám dvě cyklistiky. Jedna je s partou kamarádů, kdy se nezastavuje a jede se na výkon. A pak je tu druhá cyklistika s Míšou, kdy mám čas si prohlížet okolí a je to zase úplně něco jiného.
M: Myslím, že jsme se obohatili navzájem. Filip mě naučil jezdit chvílemi rychleji a zmáčknout se. Z toho mám pak radost, když získám nějakou korunku na Stravě. A na druhou stranu on zase pozná, že existuje i něco kolem. Vidí hezká místa a nemusí jet jen ve svém pomyslném tunelu. S bandou kamarádů se vyřádí, se mnou pak nemá problém se přizpůsobit a nenudí se.
F: Míšin výkonnostní posun je neskutečný. To musím říct klobouk dolů. I proto, že byla dříve kavárenská povalečka a moc nesportovala.

Klínovec 2024 byla vaše první zkušenost s Road Classics. Kdo měl ten nápad přihlásit se?
F: To byl můj nápad.
M: Mě by to ani nenapadlo, jít mezi tolik lidí. Ale nakonec to bylo moc zajímavý a fajn!

Přitvrdili jste v tréninku?
M: Ani ne, jezdíme ve volném čase docela dost. Dřív jsem jezdila převážně s Filipem. Baví mě to natolik, že jezdím už i sama. Je to pro mě radost a udělám si to hezký.

Předháníte se na konci roku, kdo ujede více kilometrů?
F: Loni jsem to ubránil jenom o fous! V květnu jsme byli dokonce přihlášeni na Pálavu (2024), ale to jsme museli zrušit, protože jsem si zlomil klíční kost, lopatku, loket a nějaká žebra. Tak jsem část roku nejezdil a Míša mě pak kilometrově dohnala a byli jsme na tom stejně. Nakonec jsem prvenství o pár kilometrů obhájil, ale bylo to na hraně.

Plánujete letos Road Classics?
F: Jasně! Jedeme na Pálavu a pak i na Klínovec. Chceme zvládnout i Ještěd, pokud nám to vyjde časově.

Když si vyjedete společně na kolo, určuje tempo vyjížďky převážně Filip?
M: Určuje. Když mě to baví, tak spolupracuju. Když mě to nebaví, tak mu řeknu ať jde do prčic a jedu si svoje.
F: Ale za ty roky už jsme celkem sladění, takže dokážu odhadnout, co si můžu dovolit. Míša se naučila jezdit v háku, což je výhoda, že se za mě schová a ušetří nějakou energii.

Kdo má radši kopečky a kdo rovinky?
F: To máme podobně. Jsme oba relativně lehcí, takže kopečky jsou v pohodě.

Máte nějaké “guilty pleasure”, co si na kole vždycky dáváte?
M: Dortík vždycky! Já jsem hrozně na sladký, takže jsem schopná objet všechno na dorty. Někdy to proložíme i tím slaným kvůli změně chuti. Ale kafe a dort - to je moje.
F: Často právě trasu plánujeme tak, abychom potkali nějakou tu pěknou kavárnu.

Kdo z vás má více cyklistického oblečení?
M: My jsme v tomhle fakt úplné princezny. Líbí se nám to a ujíždíme si na tom oba. Kupujeme si i stejné dresy a ladíme. Z Klínovce máme pěknou fotku ve stejných dresech jako památku.

Takže vánoční a narozeninové dárečky se týkají cyklistiky?
M: Víceméně pořád. Filip mi vždycky vysvětlí, že plesové šaty na sebe vezmu jen jednou, ale ten dres mám na sobě furt. Takže se to vlastně vyplatí.

Co vám cyklistika dává do vašeho vztahu?
M: Je to určitě čas strávený spolu. Společný zájem - to je asi nejvíc.
F: Dá se tam probrat spoustu věcí. Strávíme pár hodin vedle sebe a můžeme si povídat. Hlaďák, déšť a defekty prověří váš vztah.

Jezdíte za cyklistikou někam do tepla?
F: Poslední tři roky jezdíme na jaře na Mallorcu. Pak jezdíme v létě ještě do kopců do Itálie. To je tak krásná cyklistika a tak příznivé cyklistické prostředí, což si myslím, že otevřelo oči hodně i Míše. Přece jenom na těch silnicích v Čechách je to někdy trošku složité. Tam to neplatí a příroda je krásná.
M: Taková naše srdcovka je i Lago di Garda. Tam se dá oboje - objet jezero i do hor.

Máte ještě nějakou vysněnou destinaci, kde jste ještě nebyli?
F: Letos pojedeme do Švýcarska a do Francie a projedeme kopce Tour de France.

Kde rádi jezdíte v Česku a co byste doporučili?
M: Mně se hodně líbilo na Klínovci, takže jsme tam potom jeli znovu i mimo Road Classics.
F: Já mám rád na kole i České Švýcarsko - Jetřichovice, Šluknovský výběžek. Nejezdí tam moc lidí, ale je to tam moc pěkné. Sever Čech je pro cyklistiku skvělý region.

Co byste vzkázali párům, které přemýšlejí o společném Road Classics?
F: Ať se nebojí to zkusit, je to super!
M: A jde to v každém věku.
F: Stačí jen trochu tolerance, odvahy a trpělivosti.